licence

Licence představují klíčový prvek fungování finančních trhů a jejich důvěryhodnosti. Z právního hlediska licence opravňuje subjekt k výkonu regulované činnosti – nejčastěji přijímání vkladů, poskytování investičních služeb, platebních služeb či nakládání s finančními nástroji. Pro udělení licence jsou obvykle stanoveny přísné požadavky na kapitálovou vybavenost, organizační strukturu, odbornou způsobilost managementu a systémy řízení rizik. Cílem regulátora je zajistit stabilitu finančního systému, ochranu klientů a transparentnost trhu, přičemž každá licence je spojena s pravidelným reportingem a kontrolními pravomocemi dozorových orgánů.

V oblasti tradičních finančních trhů se licence řídí směrnicemi a nařízeními Evropské unie, z nichž klíčová je směrnice MiFID II (Markets in Financial Instruments Directive). Subjekty s licencí podle MiFID II mohou poskytovat široké spektrum investičních služeb napříč členskými státy EU díky principu pasportizace. Kromě toho existují licence pro kreditní instituce (banky), licencované platební instituce podle PSD2 (Payment Services Directive) a instituce elektronických peněz (e-money). Každý typ licence definuje rozsah činností, limity rizik a požadavky na kapitál, čímž vytváří jasné mantinely pro operace na finančních trzích.

V sektoru kryptoměn se licenční režimy teprve formují. V mnoha jurisdikcích – včetně EU – jsou poskytovatelé virtuálních aktiv (VASP) definováni jako subjekty vyžadující registraci či licenci pro činnosti jako směna kryptoměn, custody služba či správa tokenizovaných aktiv. V českém prostředí se od roku 2023 uplatňuje povinnost registrace VASP u České národní banky podle zákona o platebním styku a AML/KYC předpisů. Licence či registrace zahrnuje implementaci mechanismů hodnocení rizika praní špinavých peněz, dodržování pravidel cestování finančních toků (travel rule) a pravidelný reporting transakcí nad stanovené limity.

Z pohledu finančních trhů i kryptoměn je zásadní otázka technologické neutrality a regulace založené na činnostech, nikoliv na druhu technologie. Tradiční licenční modely jsou často adaptovány, aby reflektovaly specifika blockchainových sítí – například nemožnost reverze transakcí nebo decentralizovaná správa. Výzvou zůstává vybalancovat potřebu důkladné regulace a minimalizovat náklady a administrativní zátěž pro nové projekty, čímž se snižuje riziko tzv. regulačního arbitrárního přesunu aktivit mimo regulované oblasti.

Do budoucna lze očekávat prohlubování integrace licenčních režimů finančních a kryptoměnových služeb. Plánované úpravy evropské legislativy, jako je MiCA (Markets in Crypto‑Assets Regulation), mají vytvořit jednotný trh pro virtuální aktiva v EU a stanovit jednotné licenční podmínky. Současně se rozšiřuje diskuse o digitálních centrálních bankovních měnách (CBDC), které by mohly zcela redefinovat pojetí elektronických peněz a jejich licencování. Výsledkem by měla být pružná, technologicky neutrální regulace, jež podpoří inovace a zároveň zajistí stabilitu i ochranu investorů.